První týden v Norimberku

Krátce na to, co jsem se dozvěděla, že pohovor dopadl dobře a od 11.2. bych tedy měla začít pracovat u firmy Datev, mi má mateřská firma Clear IT (která mě Datevu poskytne) nabídla, že mi na týden před začátkem práce zaplatí ubytování na hotelu. S vděkem jsem nabídku přijala a v neděli 7.2. jsem vyrazila do Norimberku. Trošku mě tedy zaskočilo, že mi zařídili ubytování až na samém konci města (skoro by se dalo říct na konci světa!), v podstatě až v přilehlé vesnici. Chvilku jsem váhala se své referentky zeptat, co je k takovému kroku vedlo (přeci jen můžu být ráda, že byli tak velkorysí), ale nakonec mi to nedalo a nakonec jsem se dozvěděla, že neměli jinou možnost - v Norimberku se totiž (zase!) koná veletrh a všechna ubytovací zařízení v centru jsou beznadějně vyprodaná.

V neděli večer samozřejmě na recepci penzionu nikdo nebyl, ale naštěstí už jsem předem dostala instrukce, jak získat klíče - hned vedle vchodových dveří byla malinkatá skříňka, kde se po odkrytí dvířek schovával malý sejf se zámkem na číselný kód, který mi poslali do mailu. Po jeho zadání byly klíče od vchodových dveří a mého pokoje na světě a mohla jsem se ubytovat. Chytré :) 

Dole v přízemí byla restaurace, tou dobou zavřená, a nahoře se ve dvou patrech nacházelo cca 10 pokojů. Můj pokojíček byl opravdu malinký, ale útulný, čistý a našlo se v něm vše, co člověk potřeboval - postel, stůl, židle, šatní skříň a stoleček s malou televizí a telefonem, v předsíni pak sprchový kout s umyvadlem. Toalety pak byly společné pro celé patro, tedy asi 5 pokojů. Ale vzhledem k tomu, že jsem byla po většinu pobytu na patře sama, se mi nikdy nestalo, že by byly záchody obsazené.

I když vlastně něco přece jen chybělo, a to kuchyně - fungovat týden bez možnosti cokoli si ohřát/uvařit nebo alespoň dát do chladničky a ještě navíc při omezeném rozpočtu (fakt jsem si nemohla dovolit celý týden jíst v restauracích) nebylo vůbec jednoduché. Ještě, že venku bylo zrovna docela chladno, kolem 5-10 stupňů, a tak jsem mohla využívat parapet jako chladničku :) 

WiFi připojení bylo přes Vodafone Hotspot, který mi na notebooku fungoval relativně bez problémů, jen ta nutnost nového přihlášení při každém zapnutí počítače byla trochu otravná. Na mobilu mi navíc internet neustále vypadával, až jsem začala uvažovat o tom, že asi bude načase koupit si nový telefon.

K pozdnímu odpoledni mi pak docvakla zcela zásadní informace - ano, v Německu jsou v neděli všechny supermarkety a jiné obchody s potravinami zavřené. A ačkoli o tom vím, protože už jsem při studiu strávila semestr v Rakousku, kde to bylo také tak, nějak jsem na to úplně zapomněla a z ČR jsem si nic nepřivezla :( Takže jsem si takhle v neděli večer běhala zoufale v okolí penzionu a hledala místo, kde bych mohla sehnat něco k jídlu. Restaurace v okolí byly povětšinou zavřené (lidi na konci světa asi nechodí v neděli večer ven), ale našla jsem benzínku, kde měli v regálu POSLEDNÍ obloženou housku!!! Sice se tedy už déle jak rok pšeničné mouce vyhýbám, ale když byla na výběr jen obložená houska anebo chipsy... tak radši tu housku :)

Hned druhý den po příjezdu jsem se vydala na nejbližší náměstí, abych si koupila německou SIM kartu do mobilu. Ještě večer předtím jsem si prostudovala pár nabídek německých operátorů a nejlepší mi připadal Congstar, který umožňuje sestavit si vlastní předplacený tarif na míru (Prepaid wie ich will). V trafice měli na výběr SIM karty asi od 5 různých operátorů a mezi nimi i Congstar, takže výběr byl jednoduchý :)

Po nákupu jsem pak ještě musela zpátky do penzionu, abych kartu online aktivovala a zvolila si tarif, bohužel to nefunguje stylem "koupím, vložím do telefonu a hned volám". Na stránkách operátora psali, že ta aktivace může trvat až několik hodin... a bohužel tomu tak i bylo - až někdy k večeru mi přišly smsky s potvrzením o aktivaci.

Tarif jsem si namixovala, jak jsem potřebovala - 100 minut, 100 sms a 300 MB internetu za neuvěřitelných 8 € (tzn. v tu dobu asi 220 Kč)!!! Bohužel jsem si ale nepřečetla pořádně ceník, a tak jsem si naivně myslela, že volání do ČR stojí jen 0,09 €/min, což jsem samozřejmě hned vyzkoušela a zavolala jsem babičce. Už po pár minutách byl však hovor přerušen z důvodu vyčerpaného kreditu, což mě zarazilo a raději jsem si ceník na internetu prostudovala ještě jednou. A ejhle - ano, volání do ČR za 0,09 €/min, ale jen na pevnou linku! Do české mobilní sítě je to přemrštěných 1,49 €/min!!! To jsem fakt nečekala.

Pak jsem ještě potřebovala lítačku na mhd, protože jsem bydlela na druhém konci města, než kde jsem potřebovala sehnat budoucí bydlení. Lítačka je samozřejmě mnohonásobně dražší než v Praze - ani při ročním předplatném se člověk nedostane pod 62,3 €/měsíc (pokud tedy nepočítám časově omezenou jízdenku, se kterou lze jezdit až od 9:00, ta se dá při ročním předplatném sehnat už za 35 €/měs., ale dlouhodobě bych jí moc nevyužila - max. na cestu z práce).

Nakonec jsem došla k závěru, že si roční jízdenku kupovat nebudu, ale raději si seženu bydlení poblíž práce a budu chodit pěšky. Takže potřebuji lítačku jen řekněme na první měsíc, než najdu bydlení, a také abych si mohla pro začátek pořádně procestovat město. Vzhledem k tomu, že k tomuto účelu mi stačila ta časově omezená jízdenka, jsem si nakonec koupila měsíční 9-Uhr-Mobicard za 66,40 € - prohlídky bytů se stejně konají povětšinou večer a po památkách taky brzo ráno běhat nebudu. Pro srovnání - za měsíční neomezenou lítačku bych dala 74,10 € a to bych ještě musela nejdřív do kanceláře VGN, aby mi vystavili kartičku, ke které bych si pak mohla koupit ten měsíční kupon.

Zbytek týdne jsem pak strávila hledáním bydlení a chozením na prohlídky (podrobnosti budou součástí dalšího příspěvku). Překvapivě to byla "práce na plný úvazek"... ale o tom až příště :)