První osobní pohovor a cesta domů

Jak jsem již nastínila v předchozím příspěvku, chvilku před Vánoci jsem si udělala malý výlet do Norimberka a Erlangenu s cílem ucházet se o práci v Clear Group, kam jsem byla pozvána na osobní pohovor. A protože se schůzka měla konat v 11 dopoledne, tak jsem raději přijela už den předem, abych vše v pohodě stihla a trochu si užila i té vánoční atmosféry :)

Ale teď už k samotnému pohovoru. Do budovy Clear Group v Erlangenu jsem dorazila s krásným pětiminutovým předstihem, ohlásila jsem se nejbližší osobě a uvelebila se na gauči. Mají to tam zajímavě řešené - žádná recepce, člověk prostě vejde do vstupní haly s věšákem, gaučem, konferenčním stolkem a knihovničkou a odsud vede pár schodů nahoru do jakéhosi mezipatra, kde již normálně pracují lidé a prostě si vás někdo všimne a ujme se vás. Vzhledem k tomu, že personalistka, která se mnou doposud komunikovala, byla již na dovolené, se mě ujal její zástupce Thorsten. Odešli jsme nahoru do velké místnosti, nabídl mi něco k pití a začali jsme.

V podstatě se ptal na to samé, co už jsme řešili s tou první personalistkou přes Skype - co jsem studovala, kde jsem pracovala, co jsem tam dělala, s jakými technologiemi mám zkušenosti, na co bych se chtěla specializovat... pak co vím o Clear Group - inu, moc jsem toho nevěděla, tak mi začal popisovat, že nejen dodávají specialisty jiným firmám (což bylo to jediné, co jsem věděla), ale mají i vlastní projekty, realizují softwarová řešení na zakázku atd. Specializují se na dlouhodobou spolupráci s klienty, takže žádné měsíc tady, měsíc támhle, ale člověk zůstává na jednom projektu několik let, což se mi zamlouvá víc. Jinak Thorsten mluvil pomalu, zřetelně a hlavně Hochdeutsch, takže mu bylo krásně rozumět bez problémů.

Asi po půl hodině pak dorazil Jürgen, vedoucí C# oddělení, kam bych byla případně zařazena. A ten nasadil jiné tempo řeči - mluvil strašně rychle, i ten francký dialekt byl u něj znát... (jen malá odbočka - pozor, Norimberk, ačkoli spadá do Bavorska, se řadí do oblasti Franky a prý není radno místním říkat, že jsou Bavoři :D jsou evidentně velice pyšní svůj historický původ, což je znát z všudypřítomných nápisů Franken - spousta produktů, zejména na Vánočních trzích, nesla toto označení) I přes tuto jazykovou bariéru jsem mu tak na 90 % rozuměla, ale po chvíli jsem začínala mít pocit, že se mi uvaří mozek, jak jsem se usilovně snažila pochytit obsah sdělení.

Opět jsem v rychlosti zopakovala něco málo o sobě, Jürgen se rozmluvil trochu víc o své divizi a došli jsme k závěru, že svým profilem přesně zapadám do toho, co potřebují a i mě se nabídka líbila, a tak už nic nebránilo podepsání smlouvy. Jupí!

Smlouvu jsem rychle pročetla, ale byla stejná jako ten návrh, co mi předtím poslali do mailu, jen jsme si vyjasnili pár termínů, podepsali a bylo to. Konkrétní projekt sice zatím nevím, ale prý přichází v úvahu 3 společnosti - Bundesagentur, nějaká německá banka, kterou neznám, a tak jsem jméno zapomněla, anebo firma Datev. Osobně mě nejvíc zaujala poslední možnost - protože první, co jsem na norimberském Hlavním nádraží uviděla, byl obrovský transparent právě této společnosti :D Navíc jde o poměrně velkou firmu, která má pobočky všude po světě (i v České republice), takže o zajímavé projekty a příležitosti k cestování by tam nejspíš nebyla nouze... no, uvidíme, co z toho vyjde :)

Po pohovoru jsem měla v plánu jet autobusem do centra, podívat se na hrad (Nürnberger Burg) a taky ty Vánoční trhy, co už byly včera večer zavřené, a celkově si trochu projít centrum města. Ale hned jak jsem vyšla ze dveří, mě oslovil nějaký pán, co zrovna také odcházel, jestli mě může někam hodit autem. Říkám si fajn, proč ne... tak jestli by mě odvezl do Norimberka, k hradu. Pán se na mě nechápavě obrátil - na hrad? S kufrem? To je ale do kopce a navíc po kostkách! Říkám jasný, to zvládnu :D Chvilku nechápavě kroutil hlavou, ale pak mě naložil a jeli jsme. Celou cestu něco žvanil franckým dialektem, rozuměla jsem mu asi tak s bídou polovinu, občas jsem ani nepostřehla, že se mě na něco ptá... no, sranda to byla :D Ale vydedukovala jsem z toho, že mi Clear Group vychvaloval - že jsou skutečně loajální, že on když nastoupil, tak chvilku na to těžce onemocněl a 2 měsíce nemohl chodit do práce, ale že ho podrželi, platili mu nemocenskou a pak mu bez problémů našli nový projekt a funguje dál. A to že by prý jiná firma tohoto typu asi neudělala.

Cestou si ještě zatelefonoval a omlouval se osobě na druhém konci, že se asi o 10 minut opozdí. On mě odvezl do Norimberka, i když potřeboval úplně někam jinam a ještě kvůli mě přijel pozdě na schůzku... nechápu, taková obětavost kvůli úplně cizímu člověku? Docela mi spadla čelist...

Nakonec mě odvezl na tramvajovou zastávku Thon, odkud to už bylo jen pár zastávek k hradu. Dojela jsem tedy tramvají k Tiergartentor, s kufrem jsem se vyškrábala až nahoru na kopec k hradu (ok, po tom ranním nákupu už kufřík docela ztěžkl, ale žádná tragédie) a pak už jsem se mohla kochat pohledem na celé město. Ačkoli bylo ráno zataženo a jemný déšť, odpoledne už se krásně vyjasnilo a nádherně svítilo sluníčko - prostě ideální počasí na výlet. Viditelnost sice nebyla úplně stoprocentní, ale i tak mi ten pohled hned přirostl k srdci a ujistila jsem se v přesvědčení, že tohle je opravdu místo, kde bych si uměla představit žít :)

Poté jsem vyrazila dolů do centra, abych si konečně užila tu atmosféru velkých vánočních trhů na Hauptmarktu, které jsem předchozí večer už bohužel nestihla. Samozřejmě jsem musela ochutnat norimberské párečky a ačkoli už uzeniny moc nejím, musím uznat, že tyhle byly opravdu výborné. A čím jiným bych mohla návštěvu vánočních trhů zakončit, než svařákem rozlitým na košili, sáčku a kufru? Ještě že už bylo po pohovoru :D

Do odjezdu mi zbývala ještě víc jak hodina, tak jsem zašla ještě do pár obchodů na Karolinenstraße, rovnou jsem si tam koupila nové sako a ve stánku na ulici jsem ochutnala opravdu výborné čerstvé datle a sušené fíky - místní prodejci moc dobře ví, proč dát zákazníkovi ochutnat - z původně plánovaných 200 g "na ochutnání" jsem si koupila půl kila od každého, protože bych jinak dovezla domů leda tak prázdný sáček :D

Zpět do Prahy jsem měla jet původně s nějakým Čechem přes BlaBlaCar, protože IC Bus stál jednou tolik než cestou do Norimberka (38 € místo 19 €), což už se mi platit nechtělo. Pán mi ale bohužel jízdu ještě den předtím odřekl, že prý musí z pracovních důvodů jet jindy a to už se mi nehodilo. Na poslední chvíli jsem tedy sehnala jinou spolujízdu, s nějakým Asiatem. Přijel asi o půl hodiny později, ale zpoždění hlásil už předem, tak jsem si tedy počkala na Hlavním nádraží v teple, mají tam i WiFi (sice časově omezenou, tuším na půl hodiny, ale lepší než drátem do oka), takže mi ani nic nechybělo.

Největší překvapení ale nastalo, když jsem dorazila na místo srazu a před autem stál nejen řidič, ale i další tři slečny, přičemž jedna z nich hned překvapeně (a navíc Česky!) vykřikla, jestli náhodou nestuduji Vysokou školu ekonomickou v Praze. Až v tu chvíli jsem si jí víc prohlídla a zjistila jsem, že ji opravdu odněkud znám... chvilku jsme dumaly a po pár minutách nám konečně došlo, že jsme spolu byly na ústním pohovoru na Erasmus. A s naším řidičem a ještě jednou slečnou se zná právě ze studijního pobytu Münsteru a zrovna si vyrazili na výlet do Norimberka. Taková náhoda! Třetí slečna pak byla neznámá Ruska, která si je taky našla přes BlaBlaCar. Po zbytek cesty tedy nebyla o srandu nouze - vyprávěli jsme si zážitky z Erasmu, pak jsme radili té ruské spolucestující, jak se dostane na hotel a jaké památky by si měla zajít v Praze prohlédnout... a 3,5 hodiny cesty uteklo jak nic :)

Výlet to byl tedy moc pěkný a hlavně úspěšný - odvezla jsem si podepsanou pracovní smlouvu, která pravděpodobně zásadně změní mou budoucnost... už se na to tak těším!!!