Hledání práce v Německu

Myšlenka zkusit si žít a pracovat v Německu se ve mě zrodila už někdy na střední škole, kdy jsem díky náročné němčinářce dotáhla svou němčinu na poměrně dobrou úroveň. Ale až teď, po skončení magisterského studia, nastala ta správná chvíle své sny zrealizovat.

Taková malá generální zkouška proběhla už během Erasmu v Rakousku, kdy jsem si ujasnila, že na to opravdu mám a že zvládám německy komunikovat nejen v běžném životě, ale i na úřadech a celkově jsem došla k závěru, že to prostě dám.

V polovině září 2015 jsem se zaregistrovala na Glassdoor a pomalu začala pokukovat po firmách, které by mě zaujaly. Nicméně zpětné vazby zaměstnanců a uchazečů byly dosti protichůdné a nedalo se z nich usuzovat, zda jde o dobrou firmu či nikoli. Až v polovině října jsem narazila na zajímavý inzerát na Testera se specializací na automatizaci testování od firmy s dobrým hodnocením (i když, dvě reviews se asi moc za reprezentativní vzorek považovat nedají :D ) - šlo o společnost Clear Group v Erlangenu.

Poslala jsem tedy své CV v němčině a angličtině na uvedenou e-mailovou adresu i s motivačním dopisem a čekala jsem na odpověď. Po 5ti dnech jsem obdržela vyjádření od studentky z personálního oddělení (Auszubildende Personaldienstleistungskauffrau), že jistě chápu, že se na danou pozici přihlásila celá řada vysoce kvalifikovaných uchazečů a že po zhodnocení mnou zaslaných podkladů mi bohužel musí sdělit, že nejsem vhodným kandidátem na danou pozici.

Ok, to nebyl úplně dobrý začátek. Hledala jsem dál, ale dlouho mě nic nezaujalo... na začátku listopadu jsem se zkusila zaregistrovat na Monster.de a zveřejnila jsem zde svůj životopis v němčině. Během pár dní mě oslovilo několik headhunterů, většinou ale z jiných zemí (ačkoli jsem v popisu jasně zmínila, že chci do Německa nebo Rakouska) - Anglie, Francie, Polsko a samozřejmě nesčetně nabídek do Prahy... všechny sice zajímavé, ale můj cíl byl prostě jasný - německy mluvící země. Zhruba ve stejnou dobu jsem se zaregistrovala ještě na StepStone.de a pak mi ještě kolega z práce, který strávil několik let v Německu, poradil profesní síť XING.

Inzerátů bylo na všech třech portálech požehnaně, a tak bylo z čeho vybírat. Postupně jsem rozeslala poptávku do 13ti různých firem, povětšinou šlo o zprostředkovatele a poskytovatele IT služeb. Evidentně je tento systém v Německu velice populární. Téměř od všech jsem do několika dní obdržela potvrzení, že mou poptávku přijali a dále ji zpracovávají. Pouze dvě firmy se vůbec neozvaly, od čtyř společností jsem pak rovnou dostala odmítavé stanovisko, dalších pět považovalo můj profil za zajímavý, s některými dokonce proběhl i telefonický pohovor (samozřejmě v němčině), ale doposud nedokázali najít žádný projekt, na který bych se hodila, jednu firmu jsem nakonec odmítla, protože mi mohli nabídnout jen automotive projekt, a jedna personalistka se mi z nějakého důvodu nedokázala dovolat.

Takže bída s nouzí... navíc jsem byla poměrně překvapená, jak přehnaně si Němci potrpí na všemožné doklady, certifikáty a jiné bezcenné papíry. Už předem jsem očekávala, že si bez jazykového certifikátu z němčiny ani neškrtnu, takže jsem už v září absolvovala zkoušku na Goethe-Zertifikat B2. To ale nebylo všechno - vedle jazykových certifikátů vyžadovali i kopii diplomu, studijních výsledků, doporučení z práce... ale nejvíc mě dostal jeden nejmenovaný personalista, který šokovaně prohlásil, že pracovat jako tester bez ISTQB certifikátu je jako řídit auto bez řidičáku, že to prostě takhle nejde! Popravdě znám několik lidí, kteří tímto certifikátem disponují, a přesto to na jejich znalostech žádnou stopu nezanechalo... no, evidentně je pro některé personalisty cár papíru cennější než 4 roky zkušeností v oboru.

Již zmíněný kolega mi také doporučil společnost Evosoft, u které dříve v Norimberku pracoval. Už jsem raději ani nezkoušela standardní cestu přes personální oddělení, ale rovnou jsem si na LinkedIn našla člověka, který v této firmě pracuje na pozici Test Automation Engineer, což je přesně ta oblast, na kterou bych se chtěla specializovat, a ve zprávě jsem mu vylíčila, že jsem od svého kolegy obdržela doporučení na tuto firmu a zda nemají náhodou nějakou volnou pozici. Můj profil ho zaujal, ale v dané chvíli byla vypsána pozice pouze na Test manažera, což by byl trochu větší oříšek než jsem původně plánovala. Ale co, když už výzva, tak pořádná - poptávku jsem v polovině listopadu poslala na HR s odkazem na danou osobu, která se zavázala mi udělit doporučení. O dva týdny později jsem absolvovala pohovor po telefonu, ale od té doby ticho po pěšině. Nicméně mi bylo řečeno, že u této společnosti se na vyjádření čeká standardně 3-4 týdny... proč proboha musí všechno trvat tak dlouho?

Na konci listopadu, tedy měsíc předtím, než mi měla skončit smlouva u stávajícího zaměstnavatele. jsem pomalu začala propadat zoufalství. Zbývalo pár týdnů a žádná jistá práce nebyla na obzoru. A co víc, ta první nabídka od Clear Group, která mě zaujala ze všech nejvíc, a o kterou jsem se v říjnu neúspěšně ucházela, stále na pracovních portálech visela! Nevydržela jsem to, a zkusila jsem na to jít jinak - na LinkedInu jsem nikoho vhodného nenašla, ale na XING jsem si personalistku, která měla pozici na starosti, již vyhledat zvládla a zkusila jsem jí nenápadně napsat, že jsem nedávno dostudovala VŠ a zrovna hledám práci v Německu, tak jestli by náhodou neměli nějakou volnou pozici Testera.

A ejhle - vzbudila jsem zájem, paní si vyžádala pár dalších dokumentů a za dva týdny se konal pohovor přes Skype. Ten se konal s ní a nějakým dalším pánem, oba byli velice milí, evidentně jsem je zaujala a vše vypadalo velice nadějně.

Hned druhý den jsem pak dostala potvrzení, že mají o mne zájem a kdy bych mohla přijet na osobní schůzku do Erlangenu (město sousedící s Norimberkem). Domluvili jsme se na 22. 12. - dost hraniční termín pro to, abych u nich začala pracovat hned od začátku ledna, což mi ostatně také potvrdili, a tak jsme se domluvili, že by začátek pracovního poměru přicházel v úvahu až od února.

V současné práci s tím naštěstí neměli problém a prodloužili mi smlouvu až do konce února s tím, že odejít budu moci po domluvě kdykoli. Fakt super přístup, až mě zamrzelo, že je opouštím... ale přece nemůžu své sny a plány pořád odkládat na později...