Byrokracie po příjezdu

Středa 10. 9. 2014

První den jsem na recepci koleje Julius Raab Heim obdržela dva formuláře - jeden, kterým jsem se měla do 3 pracovních dnů ohlásit v městské knihovně (tzv. Meldezettel), a tím druhým byl příkaz k inkasu (SEPA-Lastschrift-Mandat), který má být vyplněn po založení účtu u libovolné rakouské banky a poté odevzdán v kanceláři koleje, aby si mohli z našeho účtu strhávat kolejné.

Čtvrtek 11. 9. 

Hned následující den jsem se tedy vypravila do městské knihovny. Paní za přepážkou nerozuměla anglicky ani slovo, takže jsem to musela nějak zvládnout v němčině. Odevzdala jsem jí vyplněný Meldezettel, prokázala jsem se občanským průkazem (německy Personalausweis) a na oplátku jsem dostala hromadu dalších papírů k vyplnění, se kterými jsem se měla dostavit na magistrát.

Prvním papírem bylo potvrzení, že jsem se ohlásila na centrálním registru obyvatel (Bestätigung der Meldung aus dem Zentralen Melderegister), dalších 5 listů se týkalo žádosti o vystavení 3 dokumentů - Anmeldebescheinigung (nějaké potvrzení o tom, že jsem se ohlásila, které je potřeba, když chce člověk strávit Rakousku déle jak 3 měsíce), Lichtbildausweis (nějaký doklad s fotografií) a Aufenthaltskarte (nějaké povolení k pobytu pro další rodinné příslušníky) a poslední 2 papíry byla nějaká žádost o zapsání do evidence voličů pro občany EU (Antrag auf Eintragung in die Europa-Wählerevidenz für Unionsbürger).

Vyplnit kolonky mi nedělalo problém, ale poté, co jsem si názvy těch formulářů přeložila do češtiny, jsem začala trochu pochybovat, že opravdu tohle všechno potřebuji. Navíc na konci jednoho z těch formulářů byly uvedeny ceny za vyřízení - Anmeldebescheinigung za €35 a Aufenthaltskarte €76, což se mi tedy rozhodně zbytečně platit nechtělo. Rozhodla jsem se tedy poprosit o pomoc mentory (místní studenti, kteří by nám měli s těmito administrativními záležitostmi pomoci). Jako první se ozval Rehman  (pákistánský student doktorského studia na JKU) a přispěchal mi na pomoc. Moc si ale s těmi dokumenty také nevěděl rady, a tak navrhl, že se zeptá svých přátel z právního oddělení JKU. Zašli jsme tedy k nim do kanceláře, kde nám tedy alespoň vysvětlili, co se v těch formulářích píše, ale sami nevěděli, co z toho vlastně potřebuji. Odkázali nás tedy pro jistotu na zahraniční oddělení, kde by mohli vědět víc.

Zašli jsme tedy za Silviou Kern na zahraničním oddělení, ale i ti se nad dokumenty podivovali a po několika minutách diskutování se Silvia rozhodla raději zavolat přímo na magistrát. Od nich se dozvěděla, že kvůli změně zákona je nutné zažádat o Anmeldebescheinigung a zaplatit €35. O nic dalšího prý žádat nemám.

Dále jsem potřebovala ještě zařídit Aktivpass (nějaký doklad, na který bych měla dostat slevu na jízdenku na MHD), jízdenku na MHD a bankovní účet. Zbytek už by mělo stačit zařídit až v pondělí v rámci Orientation session ve škole. Ne, že by všechny ty věci kolem magistrátu nešly zařídit v pondělí také, ale chtěla jsem už mít na víkend jízdenku na MHD, abych nemusela platit jednorázové jízdenky za plnou cenu. Z toho všeho kolem jsem totiž vydedukovala, že bez Anmeldebescheinigung ten Aktivpass a tedy ani studentskou slevu na MHD nedostanu.

Vzhledem k tomu, že už byly 3 hodiny odpoledne a všechny úřady už měly tou dobou zavřeno, jsme museli magistrát nechat na pátek a šli jsme zařídit alespoň ten bankovní účet. Rehman mi doporučil Sparkasse přímo v budově školy, protože ti nabízejí studentům účet bez poplatků. Slečna za přepážkou mluvila velice pěkně anglicky a všechno proběhlo hladce - ofotila si můj občanský průkaz a Bestätigung der Meldung aus dem Zentralen Melderegister a vyzvala mě, ať druhý den přijdu podepsat smlouvu, že mi mezitím všechno připraví.

Pátek 12. 9.

V pátek ráno jsem tedy zašla do Sparkasse podepsat smlouvu a dostala jsem přístup k internetovému bankovnictví. Platební karta bude prý hotová zhruba do týdne, ale aspoň už si můžu na účet poslat nějaké peníze z českého účtu, abych mohla zaplatit kolejné. Stipendium ze školy mi sice zatím nepřišlo, ale snad už příští týden dorazí.

Pak jsme se tramvají vydali na magistrát. Tam po mě chtěli občanský průkaz, doklad o tom, že tady budu studovat (Acceptance Letter z JKU), ubytovací smlouvu, kartičku zdravotního pojištění a nakonec ještě doklad o tom, že mám na rakouském účtě dost peněz na přežití. A to byl kámen úrazu - měla jsem všechny potřebné dokumenty, ale na rakouském účtě zůstatek nula - bodejť by ne, vždyť mi ho právě založili. A paní za přepážkou mi suše oznámila, že bez toho mi prostě Aktivpass nevydá. Takže smůla, lítačka na MHD prostě před víkendem nebude :(

Večer jsem si tedy hned poslala z českého účtu peníze na rakouský účet a snad do pondělka dorazí, abychom to konečně všechno mohli vyřídit. Další drobný problém je, že mi na český účet zatím nedorazilo stipendium, a tedy jsem si mohla přeposlat jenom to, co jsem si naspořila, což nijak závratná částka není. Navíc vůbec nikde není definováno, jakou sumu peněz vlastně magistrát považuje za dostatečnou. No, asi ještě uvidíme...

Pondělí 15. 9.

V pondělí jsme po absolvování Orientation Session šli opět na Bürgerservice (pobočka magistrátu, která je ve škole), kde jsme chtěli vyřídit zbytek formalit. Mladík za přepážkou nejdřív nechápal, co chci a proč mu cpu ty formuláře na Anmeldebescheinigung. Tak jsem mu vysvětlila, že prostě jenom potřebuji Aktivpass a v městské knihovně mi dali všechny tyhle formuláře, ať je vyplním a donesu na magistrát, a že vlastně ani nikdo neví, k čemu a jestli vůbec je to potřeba. Nato mě ujistil, že tohle vážně pro získání Aktivpassu nepotřebuji a že mi prozatím bude stačit občanský průkaz a Acceptance Letter. Na vyřízení Anmeldebescheinigung prý mám 3 měsíce a rozhodně to není podmínkou pro získání ničeho dalšího, jde jen o to, aby věděli, že tu hodlám zůstat déle jak 3 měsíce. WTF???

Hned nato jim ale zřejmě vlivem přetížení spadl informační systém, a tak nás poslali pryč s tím, že musíme počkat do zítřka :( Jsem opravdu zvědavá, co mi poví zítra... jestli tam bude někdo jiný, a bude mi tvrdit, že potřebuju to nesmyslný Anmeldebescheinigung, tak už budu vážně zuřit!

Nejlepší bylo, když jsem se pak vrátila na kolej a po hodině přišla moje spolubydlící s tím, že místo na Bürgerservice ve škole šli do městské knihovny, kde to sice trvalo dlouho (systém padal pochopitelně i tam, když šlo o společný server), ale alespoň je neposlali domů, a tak si zvládli zařídit všechno během jediného dne!

Úžasné... takže zatímco já tu jak magor lítám od čerta k ďáblu (totiž od úřadu k úřadu) a ani po 3 dnech pořád ještě nemám ani zatracenou jízdenku na MHD, ti, kteří přijeli včera, už dneska mají všechno zařízeno a pohoda klídeček...

Úterý 16. 9.

V úterý jsem tedy už skoro v zoufalství ráno v 8 běžela do městské knihovny, abych si všechno stihla zařídit ještě před tím, než nám ve škole začne další program. Bohužel jsem se ale předtím špatně podívala na úřední hodiny, a tak jsem až na místě zjistila, že mají až od 9 h. Naštěstí tam ale mají free wifi, a tak jsem se alespoň mohla podívat, od kolika hodin je otevřena Bürgerservice ve škole. Tam díkybohu měli uvedeno od 8:30, což by se ještě před začátkem programu ve škole stihnout dalo. Vydala jsem se tedy do školy.

Aby to ale nebylo tak jednoduché, tak tam samozřejmě nikdo nebyl. V 8:45 konečně dorazil ten kluk, který tam byl i včera, ale prý ještě musí počkat na někoho dalšího, protože nemá klíče. No super :/ Do 8:52 se nikdo neukázal a já měla být v 8:55 před další budovou, kde jsme měli sraz s mentorkou, abychom se zaregistrovali ve škole a dostali KeplerCard. Takže zase nic...

Před kanceláří, kde jsme se měli zaregistrovat, se ale samozřejmě tvořila fronta a vypadalo to na hodně dlouho. Po zjištění situace jsem raději oznámila mentorce, že si mezitím odskočím vyřídit ten Aktivpass a za 15-20 min se vrátím. Běžela jsem zase zpět na Bürgerservice, která už díkybohu byla otevřená a přede mnou byli jen 2 lidé. Předložila jsem občanský průkaz a Akceptance Letter a za pár minut bylo hotovo. Konečně mám Aktivpass. Jak jednoduché!

Moje skupina s mentorkou mezitím vystála frontu a po mém návratu jsme tedy šli hned na řadu. Ukázala jsem jim občanský průkaz, pak si mě vyfotili webkamerou a po pár minutách jsem dostala KeplerCard, která slouží nejen jako identifikační kartička studenta JKU, ale i jako platební karta v kampusu školy - pro úhradu jídla v menze, v automatech s občerstvením, pro tisk, půjčování knih ve školní knihovně atd.

Před prvním použitím je ale potřeba ji zaktivovat a zaplatit poplatek €18,5. To lze provést ve speciálních počítačích (Service Point) v přízemí budovy Managementzentrum, kde jsme si nastavili pětimístný pin ke kartě, heslo do studentského informačního systému KUSSS a nechali jsme si kartu označit speciálním kódem, abychom dostali studentskou slevu v menze. Pak už si stačí na kartu nabít peníze a můžeme ji začít využívat.

Středa 17. 9.

Ve středu, tedy 4 pracovní dny od žádosti o založení bankovního účtu, jsem dostala e-mailem výzvu k vyzvednutí bankovní karty. To by docela šlo :) První pokus o placení v Bille se ale moc nepovedl - čekala jsem, že bezkontaktní platba probíhá stejně jako v ČR, ale to jsem se zmýlila - přístroj zahlásil "Limit 0" a zaplatit jsem musela v hotovosti. Jak jsem se totiž později dozvěděla, pro bezkontaktní platby se tady používá tzv. Quick, což je zvláštní účet na bankovní kartě, na který je potřeba nejprve peníze převést a až pak ho mohu začít využívat k placení. Možná je to o trochu bezpečnější, ale je to teda opruz. Nicméně normální "kontaktní" platby kartou (po zadání PINu) fungují normálně, takže to nějak přežiju. Co je ale skvělé, je možnost vybírat ze všech bankomatů v Rakousku zdarma, a to i z bankomatů jiných bank... už žádné hledání "toho správného" bankomatu, yes! :)

Neděle 18. 9.

V neděli jsme se se spolubydlící Nikolou rozhodly vyrazit na výlet do Ars Electronica Center a Linecké Zoo. Při té příležitosti jsem si konečně koupila měsíční jízdenku na MHD - jde to úplně jednoduše v automatu na jízdenky, který je na každé zastávce. A dokonce i v češtině! Sice se místo českých znaků s diakritikou zobrazují patvary, ale jinak ten automat fakt umí česky :)

Úterý 23. 9. 

Další z pokusů o boj s větrnými mlýny... vybavená (snad) všemi potřebnými dokumenty jsem se hned po kurzu němčiny vydala do centra na magistrát vyřídit to Anmeldebescheinigung, ať už tu byrokracii mám z krku. Ještě jednou jsem se pro jistotu hned u vchodu na informacích zeptala, jestli to vážně potřebuji, když jsem přijela jenom na jeden semestr. Paní za přepážkou nekompromisně odpověděla, že ano. Fajn. Poslala mě tedy ke dveřím číslo dvě, kde už stálo asi 5 lidí. Zbývalo 45 minut do konce úředních hodin... to bude teda jen tak tak. Asi po 5 minutách přišla nějaká paní, vzala si od nás občanské průkazy a řekla, že si nás pak zavolá.

Zhruba za dalších 25 minut jsem se dostala na řadu a vyšla ven paní se slovy "Frau Louny"? Měla jsem co dělat, abych nevyprskla smíchy... občanský průkaz ČR je prostě unikátní tím, že má kolonky úplně nepochopitelně uspořádané tak, že se v nich cizinec prostě nevyzná :D Paní mě tedy volala názvem mého rodného města, namísto příjmením.

Po objasnění skutečností následovalo předkládání dokladů - vyplněný formulář na Anmeldebescheinigung, kartička zdravotního pojištění, KeplerCard, Letter of Acceptance z JKU, ubytovací smlouva, pasová fotografie a výpis z rakouského bankovního účtu. Paní si všechno okopírovala a pak se podívala na můj výpis z účtu a povídá, že to ale není dost - že potřebuju €10 000! Zhrozila jsem se a povídám jí německy: "Na 4 měsíce?!" Paní se zarazila a zeptala se, kde to mám napsaný, že jenom 4 měsíce. Tak jsem jí znovu ukázala Letter of Acceptance z JKU, kde je jasně napsáno, že tu budu studovat jeden semestr, tedy od 15. 9. 2014 do 31. 1. 2015. Nato mi paní oznámila, že tím pádem ale Anmeldebescheinigung vůbec nepotřebuju... že to se týká jen těch, kteří tady hodlají zůstat a mít tu trvalé bydliště. Stačí tedy jen zajít do městské knihovny, kde mi původně vydávali Bestätigung der Meldung aus dem Zentralen Melderegister, ať mi změní ten údaj o trvalém bydlišti na bydliště dočasné a bude to vyřešeno. WTF?

Celá zmatená jsem tedy paní poděkovala a odešla domů. Cestou se mi to ale v hlavě rozleželo a uvědomila jsem si, že to trvalé bydliště v Linci jsme potřebovali k tomu, abychom dostali Aktivpass. Takže trošku zmatek. Vrátit na magistrát už jsem se ale každopádně nemohla, protože už bylo zavřeno.

Další sranda byla, když jsem si doma pořádně přečetla ubytovací smlouvu. Hned v prvním odstavci je totiž výslovně napsáno, že na koleji nesmíme mít trvalé bydliště. To už bylo fakt moc. Takže abych dostala Aktivpass, musím mít trvalé bydliště v Linci. Ale na koleji ho mít podle smlouvy nesmím... tak co mám sakra dělat? Napsala jsem tedy raději e-mail na International Office, popsala jsem jim všechny ty šílenosti a rozpory a doufala jsem, že to nějak vyřeší. Vždyť kruci stejný problém musí řešit i ostatní studenti!

Středa 24. 9. 

Ještě ráno mi Silvia z International Office odpověděla, že je to "trochu komplikované" a že se mám za nimi raději stavit osobně, že mi to vysvětlí. Po němčině jsem se tedy za nimi vydala do kanceláře. Ujala se mě Sonja a vysvětlila mi, že vpodstatě je všechno tak nějak neoficiální a že to tím pádem nemohou úplně veřejně publikovat na webu. To, že nesmíme mít na koleji nahlášen trvalý pobyt, je ve smlouvě napsáno čistě jenom z legislativních důvodů, ale prakticky to má škola s kolejí nějak domluvené, že se to na nás exchange studenty "jako nevztahuje". No a na magistrát že volali a dozvěděli se, že sice máme "jakože povinnost"se tam do 3 měsíců nahlásit a zažádat si o Anmeldebescheinigung, ale v praxi existuje ještě jakási 1měsíční ohranná lhůta, takže v reálu se pro nás, kteří tu hodláme strávit lehce přes 4 měsíce, vlastně vůbec nevztahuje. Navíc by prý stejně trvalo ještě další půlrok, než by vůbec měli čas se námi zabývat. a tedy ani pro ty, kteří jsou tu na 2 semestry, to nemá cenu. 

Aha... takže bordel. Naštěstí mi tím ale odpadá poslední byrokratická starost a konečně si můžu oddychnout a užít si ušetřených €35, které bych jinak za to zbytečné Anmeldebescheinigung musela zaplatit :D

Cesta do Lince

Existují víceméně 3 způsoby, jak se dostat z Prahy do Lince - autem, autobusem nebo vlakem (letadlo nepočítám - pokud teda nechcete za letenku dát nějakých 10 000 Kč). Autem je to přibližně 250 km, což trvá kolem 3h a benzín vyjde na nějakých 1000-1200 Kč (při cestě tam a zpět - auto bych si tady nenechávala, spíš by mě někdo přivezl). Busem trvá cesta skoro 4 hodiny, přičemž za jízdenku dáte 500-700 Kč. No a nakonec vlak - deklarovaných necelých 5 hodin cesty a cena 540 Kč. Ani nevím proč, jsem se nakonec bláhově rozhodla pro vlak, což se nakonec ukázalo jako chyba.

Ještě před odjezdem jsem si libovala, že pojedu přímo, takže mi s kufrem do vlaku v Praze pomůže přítel a v Linci už na mě bude čekat mentor Stefan, který mi naopak zase s kufrem pomůže ven a tím pádem se nemusím trápit s tím, jestli kufr vůbec unesu. Ale ouha, nepočítala jsem s tím, že se České Dráhy rozhodnou opravovat koleje, aniž by se obtěžovaly o tom poinformovat zákazníky. Tak nějak mě nenapadlo, že když na e-shopu ČD kupuji jízdenku, u níž je hrdě napsána poznámka "bez přestupů", budu muset kvůli plánované výluce přestupovat na autobus. A to jsem jízdenku kupovala jen s dvoutýdenním předstihem, takže už o té opravě trati museli vědět!

Takže sotva jsem se usadila ve vlaku a naposledy zamávala své lásce, přišla průvodčí a oznámila nám, že v Plané nad Lužnicí budeme muset přestoupit na náhradní autobusovou dopravu. No, moc nadšená jsem nebyla a začala jsem litovat, že jsem raději nejela busem rovnou. Až do Tábora cesta utíkala docela rychle, ale v Táboře jsme zůstali trčet nějak podezřele dlouho. Asi 15 minut pořád hlásili, že budeme mít zpoždění, až nám nakonec oznámili, že se na trati stala nehoda a budeme na bus přestupovat už teď. Kufr jsem tedy s pomocí slečny, která se mnou seděla v kupé, dostala z vlaku a dotáhla se s ním k výtahu, abych zjistila, že je mimo provoz, a od stanovistě busu mě dělí zhruba 40 schodů :( díkybohu se nade mnou hned po prvních pár schodech slitoval nějaký turista a ochotně mi kufr přes schody přenesl. Po 20 minutách dorazily 2 autobusy, do kterých jsme se sotva vešli, a tak muselo několik z nás, včetně mě :(, stát v uličce.

Po hodinové jízdě jsme konečně ve Veselí nad Lužnicí přestoupili zpátky na vlak a pokračovali jsme v cestě. Do kupé si ke mě přisedl nějaký kluk, který mi později oznámil, že jsme museli přestupovat už v Táboře kvůli nehodě autobusu náhradní autobusové dopravy, který naboural do sloupu trakčního vedení a začal hořet. Nikdo nevyvázl nezraněný a dva lidé dokonce zemřeli (http://www.ceskatelevize.cz/ct24/regiony/285706-u-plane-nad-luznici-havaroval-autobus-dva-mrtvi/). Ta představa, že jsme v tom autobusu klidně mohli být my, nebyla zrovna příjemná :(

Poslední 2 hodiny cesty jsem musela přežít bez vody, protože jsem tak nějak počítala s tím, že pokud by mi náhodou ta 0,75l lahev nestačila, tak si přinejhorším vodu ve vlaku koupím. Zase omyl - v prvním vlaku vodu prodávali, v tomhle už ne. Nehledě na to, že klimatizace běžela na plný výkon a ačkoli bylo venku příjemných 20 stupňů, ve vlaku fičel z klimatizace studený vítr a okno se otevřít nedalo.

Chvilku před pátou hodinou odpoledne, tedy s hodinou a půl zpoždění, jsme konečně dorazili do Lince. Tam už na mě čekal mentor Stefan, kterému jsem kufr s nadšením předala (po tom, co jsem ten kufr táhla do autobusu a zpátky na vlak, už jsem měla sto chutí ho někde nechat) a vyrazili jsme k tramvaji. Koupila jsem si Midi lístek za 2€, díkybohu se dalo zaplatit přímo kartou, drobné jsem s sebou neměla. Tramvají jsme pak bez přestupu dojeli na zastávku Schumpeterstraße, odkud to na kolej Julius-Raab-Heim bylo už jenom pár minut pěšky. Na recepci jsem dostala jakýsi formulář a instrukci, že jej mám vyplnit a do 3 pracovních dnů odevzdat v nedaleké městské knihovně. Klíčky od pokoje mi dali rovnou na recepci, naštěstí nebylo potřeba chodit do kanceláře, kde už touto dobou měli samozřejmě zavřeno.

A mohla jsem se konečně ubytovat... pokoj je čistý, všechno jako nové a vypadá to tu skoro jak v nemocnici :) jenom tu dispozici buňky asi navrhoval někdo ne úplně praktický - je tu docela málo úložného prostoru (skříň v chodbě je sice na první pohled velká, ale polovinu z ní tvoří šatní skříň určená pro zavěšení oblečení na ramínka), v koupelně není kam si odložit kosmetiku ani oblečení před sprchováním a úplně nejlepší je, že ať otevřu kterékoli dveře, tak se srazí s nějakými jinými nebo jimi zablokuji průchod chodbou :)

Další zajímavá věc byl přístup na internet - ještě před odjezdem jsem se mentorů ptala, jestli je na koleji wifi nebo si mám přivézt kabel k internetu. Dostala jsem informaci, že je tu jak wifi, tak i možnost se připojit na kabel, který na pokojích je, takže no stress. V našem dvoulůžkovém pokoji je k dispozici kabel jen jeden, což mi vzhledem k tomu, že jsem přijela jako první, zase až tak nevadí :), ale pro připojení k wifi je potřeba mít přihlašovací údaje do studentského systému, které dostaneme až v pondělí. Takže ano - wifi tu je, ale mě je k ničemu :D. Internet je tu navíc i přes kabel docela nestabilní a několikrát denně vypadává.

Po vybalení kufru jsem se vydala ven nakoupit něco k jídlu. Nejbližší obchod - Winkler Markt - už měl zavřeno, tak jsem se prostě jenom tak courala po okolí a hledala, kde jinde bych mohla něco koupit. Po pár minutách chůze jsem zahlédla zářící logo žluté nákupní tašky a s nadšením, že neumřu hlady, jsem docupitala až do Billy. Chvilku jsem zoufala nad cenami ovoce a zeleniny (banány za 2€ za kilo? jedna zvadlá paprika za 1€?), ale pak jsem to vzdala, prostě jsem pobrala jen to nejnutnější a šla ke kase. Nojo, oni to říkali, že Billa je drahá, že mám radši chodit do Hoferu. A sotva jsem vylezla z obchodu, co na druhé straně silnice nevidím? Hofer! Myslela jsem, že mě trefí.

Ten den jsem doslova padla vyčerpáním v 10 večer. No a ponaučení pro příště? Jet AUTOBUSEM!

Erasmus - proč jsem si vybrala zrovna Linec?

Zhruba před rokem a čtvrt jsem se na popud svého kamaráda, který se právě celý nadšený vrátil ze studijního pobytu na Islandu, rozhodla také vyjet na Erasmus. Ačkoli už jsem tou dobou měla většinu studijních povinností splněnu a kvůli Erasmu bych tedy musela prodloužit studium, po konzultaci se spolužáky, kteří se zrovna ze zahraničí vrátili, jsem došla k názoru, že mi ta zkušenost za to stojí. Tak uvidíme, jaká bude realita :)

Výběr školy nebyl vzhledem k mému studijnímu oboru (informační systémy a technologie) úplně jednoduchou záležitostí, protože Vysoká škola ekonomická v Praze (VŠE) spolupracuje spíše s univerzitami zaměřenými na ekonomii, ale nakonec se mi podařilo vybrat 3 školy, které by připadaly v úvahu - Johannes Kepler Universität in Linz (JKU) v Rakousku, Turku School of Economics ve Finsku a University of Stirling ve Velké Británii. Snažila jsem se totiž vybrat školu, kde bych mohla studovat testování softwaru nebo alespoň softwarové inženýrství, a takových škol v Evropě moc na výběr nebylo. 

Vzhledem k omezeným finančním prostředkům (a co si budeme povídat, i kvůli té zimě :D) jsem na první místo dala právě Linec, který z těch tří vycházel jako nejreálnější; na ostatní varianty bych asi měla problém našetřit. A po šíleném výběrovém řízení (jehož cílem zřejmě nebylo ověřit naše znalosti a schopnost reprezentovat školu v zahraničí, ale spíš jen "nějak" uchazeče zredukovat, jinak si ten výběr otázek vysvětlit neumím) jsem se na JKU v Linci dokonce i dostala :)

Největší plus pro JKU bylo, že celé magisterské studium v oboru Computer Science mají v angličtině, a tedy nejsem omezená jen úzkým výběrem kurzů pro Erasmáky jako na jiných školách. V předběžné registraci kurzů jsem si vybrala Web Engineering, Software Testing, Introduction to IT Security, Principles of Programming Languages, Human/Computer Interaction, Mobile Computing, Web Usability a German as a Foreign Language - Advanced I (B2). No a teď jsem moc zvědavá, které z nich vůbec otevřou :)