Až třetí týden v lednu se mi ozval nějaký personalista z Clear IT, že by se mnou ještě chtěl projít můj životopis a podrobný profil a trochu je doplnit. Lehce přes půl hodiny jsme to po telefonu dolaďovali, ptal se na detaily jednotlivých projektů, s jakými technologiemi jsem pracovala, na jaké úrovni je ovládám, co bych chtěla dělat, na co bych se chtěla specializovat atd. Pak ještě přepsal některé mé neobratné formulace (přeci jen němčina není můj rodný jazyk) a dokumenty rozeslal klientům - tedy firmám, u kterých bych mohla pracovat.
Už za pár dní se mi pak ozvala Alex z Clear IT, že se můj profil líbil společnosti Datev... že by to fakt zabralo??? A že mám přijet 27.1. na osobní pohovor. Rychle jsem si tedy v práci dohodla volno, koupila jízdenky na otočku - ráno tam a večer zpátky, a ve středu v 7:12 ráno jsem jen s kabelkou vyrazila na svůj velký den D do Norimberku. Pohovor v Datevu měl začínat až v 16:30, ale ještě předtím jsem se měla stavit v Clear IT, aby mě na pohovor připravili... uh, berou to nějak vážně, ale ok, proč ne.
V půl jedenácté jsem dorazila do Norimberka a měla jsem ještě dost času, tak jsem si chtěla někam sednout, dát si oběd, kafe a ještě si projít životopis a připravit si řeč. Z Hauptbahnhof jsem tedy došla do centra, procházela jsem různými uličkami kolem Hauptmarktu, došla jsem až ke hradu... ale nikde nic, všechny slušně vypadající restaurace otevíraly až kolem půl dvanácté, v horším případě až v 6 večer! Po asi hodině bloudění jsem nakonec zakotvila v restauraci Goldenes Posthorn, prakticky hned za kostelem sv. Sebalda (Sankt Sebaldus Kirche). Moc příjemné prostředí, od stolů bylo dokonce i vidět do kuchyně, kde hořel otevřený oheň a na něm kuchař opékal maso, obsluhující paní chodila v bavorském kroji (a k němu měla sandály a bílé ponožky... ehm, evidentně to není ryze český zvyk)... a navíc měli i polední menu za nějakých 7 € :)
Restauraci jsem okupovala asi do půl druhé, nechtělo se mi zpátky do té zimy, tak jsem si raději ještě dala kafe. Pročetla jsem si svůj upravený profil, ať je můj popis alespoň konzistentní s tím, co mají na papíře... a pomalu jsem vyrazila do Tennenlohe, kde má Clear IT sídlo. Cestou jsem si v Normě nakoupila zase celou kabelku čokolád :D a přesně na čas jsem dorazila do firmy. Na Alex jsem chvilku čekala, měla nějaký jiný pohovor, tak se mi nemohla hned věnovat, ale její kolegyně se mezitím o mě postarala - uvařila mi kafe a usadila mě v přijímací místnosti. Po chvíli přišla Alex a šly jsme nahoru do té nechutně velké a neosobní jednací místnosti, kde jsem byla už v prosinci. Místnost obrovská, uprostřed stůl velký jak letiště a když si dva lidi sednou naproti sobě, tak má člověk pocit, že je to jak návštěva ve věznici - hlavně žádný osobní kontakt. Alespoň že Alex je v pohodě, je jí o něco méně než mě, je moc milá a mluví krásnou Hochdeutsch, žádným hrozným dialektem.
Chvilku mi povídala, jak asi bude pohovor v Datevu probíhat - na začátku se mám představit, říct něco o sobě, co jsem studovala, kde jsem pracovala, popsat projekty, co jsem na nich konkrétně dělala, co umím, co mě baví, kterým směrem bych se chtěla dál rozvíjet a tak. Prostě klasika. Pak mi ještě ukázala popis té pozice v Datevu - prakticky nic extra konkrétního, hledají člověka na automatizaci testování, na které si vyvíjí vlastní framework, vyžadují znalost C# a SQL, povědomí o agilním vývoji, potřebují někoho aktivního, komunikativního, výhodou zkušenosti s různými nástroji na automatizaci testování. Jo, to by docela šlo.
Asi po půl hodině dorazil Rudolph, se kterým jsem tehdy mluvila po Skypu, ten věděl o průběhu pohovorů u Datevu ještě trochu víc, tak mi dával i nějaké tipy - při popisu projektů vždy vyzdvihnout to, co se vztahuje k jejich požadavkům - tedy vždy explicitně zmínit, že to byl agilní projekt, že jsem pracovala se C#, s SQL, s nástrojem na automatizaci testování - Selenium WebDriver... a pokud se mě na něco budou ptát, tak vždy přesně a výstižně odpovědět na to, co se ptají, nemluvit ani málo (chtějí komunikativního člověka, takže žádné jednoslovné odpovědi) ale zase ani moc, žádnou zbytečnou omáčku okolo. A pokud se budou ptát, jestli mám zkušenost s něčím, co neovládám, tak říct jasně, že ne, ale že umím něco jiného, co se tomu podobá, takže bych se to zvládla brzo naučit.
A nakonec jsme si to vyzkoušeli nanečisto. Začala jsem představením, pokračovala vzděláním, popisem projektů, co jsem na nich dělala... po asi 10 minutách monologu mi pomalu začala docházet slova, nevěděla jsem, co dál říkat, navíc už druhá dnešní káva ve spojení se stresem mi docela dávala zabrat - začala jsem se potit, rudnout v obličeji, třást se a celkově mi nebylo nejlíp. Takže sotva jsem popsala poslední projekt, zhluboka jsem se nadechla, úlevně vydechla a říkám, že to je všechno (doslova "Und das ist alles"). Což samozřejmě nevypadá vůbec nejlíp a také to bylo to první, co mi vytkli. Ale alespoň mi poradili, že mám to povídání o projektech zakončit větou jako "Mám tedy víc jak x let zkušeností v tom a tom, pracovala jsem tam a tam a teď bych ráda pracovala u vás.".
Po asi hodině a půl této přípravy, která mě psychicky i fyzicky totálně odrovnala, jsem měla vyrazit na skutečný pohovor do Datevu. Ale mé myšlenky byly v tu chvíli soustředěny na jediné - já už chci domůůů, nechte mě všichni bejt :D Navíc jsme skončili poměrně pozdě a měla jsem jen 20 min na to, abych se dostala na druhý konec města na místo konání pohovoru. Alex to naštěstí už předem domluvila s kolegyní, že mě odveze autem. Jenže už byl večer a silnice totálně zasekané, takže jsme pořád jen popojížděly v koloně a když už bylo jasné, že to nestíháme, tak slečna (vypadala tak na 22 let) začala kličkovat mezi auty, zběsile projížděla úzkými uličkami, abychom se vyhnuly semaforům, jednou dokonce projela i na červenou... a korunovala to slovy "Já jsem sice Alex slíbila, že s tebou pojedu opatrně, ale jinak to prostě nestihnem!"
Nějakým zázrakem jsme na místo dorazily minutu s předstihem a bez úhony. Ale po té vysilující přípravě a následné dramatické jízdě už mi bylo tak nějak všechno jedno. Ohlásila jsem se na recepci, kde mě asi za 2 minuty vyzvedl pan Daniel Höß. Zhruba kolem 45 let, už od prvního pohledu sympaťák, asi 4x se pokusil vyslovit moje příjmení, ale ani jednou se mu to nepovedlo správně :) Výtahem jsme vyjeli do 2. patra a šli do malé, ale útulné místnosti (konečně taky normální místo na pohovor, a ne obrovská neosobní konferenční místnost), kde už čekal další pán, jehož příjmení už si nepamatuji, ale křestním se jmenoval Michael.
Michael mě při představení překvapil tím, že dokonce správně vyslovil mé jméno, což jsem opravdu nečekala. Pochlubil se, že prý jezdí do Prahy celkem často, a hned vytasil několik českých frází jako "Dobrý den" a "Jedno pivo prosím", načež začal Danielovi vyprávět nějakou zřejmě vtipnou historku z Prahy, kterou jsem ale moc nepochytila, mluvil na mě moc rychle. Ale počáteční ostych se jim tedy podařilo prolomit perfektně, hned jsem se trochu uklidnila - hlavně že naproti mě neseděli žádní suchaři.
Nejdřív tedy chtěli vědět něco o mě, co jsem studovala, kde jsem pracovala atd., prostě klasika, na to už jsem byla připravená z Clear IT a cestou do Datevu jsem si to ještě jednou v hlavě prošla a sesumírovala, takže už to celé dávalo lepší smysl. Potom se mě ptali, co bych chtěla dělat v budoucnu a kterým směrem bych se chtěla dál rozvíjet. A samozřejmě typická otázka "Co víte o naší firmě" - tak jsem jim odříkala přesně to, co mi řekli v Clear IT, tedy, že dělají systémy pro HR, účetnictví a daně... oni na to, že je to tedy hodně zjednodušené a začali vyjmenovávat asi milion oblastí, ve kterých se angažují... tak samozřejmě, že oni musí vědět víc, ale podle mě jsem až tak daleko od pravdy nebyla :)
A nakonec mi vyprávěli o tom, čím se jejich oddělení zabývá, jak to tam vlastně chodí a co bych v týmu dělala já. Jde o tým specializovaný na automatizaci testování, který se stará o další rozvoj jejich vlastního nástroje na testování - DAF (Datev Automation Framework), který pak používají testovací týmy k automatizaci testování na jednotlivých projektech. Dále pak ty automatizované testy provádí, analyzuje a v případě problému zase zpátky kontaktuje autory těch skriptů. A nedávno se prý do DAF rozhodli začlenit i Selenium, se kterým mám zkušenosti už z Commerzbank, ale zatím jim to moc nejde, takže bych se mohla pokusit to rozchodit... takže pro mě prostě práce snů!!!
Zhruba po hodině jsem odcházela absolutně nadšená, plná energie (ačkoli ještě chvilku před pohovorem jsem se cítila jak vyždímaný citron) a pevně jsem doufala, že to vyjde. Ačkoli vše nasvědčovalo tomu, že na tu pozici prostě patřím, stejně mi na konci pohovoru řekli, že se nejdřív musí domluvit s Clear IT (pravděpodobně kvůli penězům) a od nich se pak dozvím výsledek.
Cestou zpátky do Prahy jsem tedy napsala Alex do Clear IT, že by se jí druhý den měli ozvat a ať mi pak dá vědět. A aby to nebylo náhodou málo napínavé, tak jsem následující den zapomněla mobil doma a jela jsem do práce bez něj. Takže jsem celý den otravovala kolegu, jestli se můžu u něj na mobilu podívat na mail, protože na pracovním mailu máme přístup na soukromé e-mailové schránky zablokovaný.
Někdy kolem třetí odpoledne jsem pak se konečně dozvěděla, že mě vzali!!! Já to věděla, že tam prostě patřím :)
Michael mě při představení překvapil tím, že dokonce správně vyslovil mé jméno, což jsem opravdu nečekala. Pochlubil se, že prý jezdí do Prahy celkem často, a hned vytasil několik českých frází jako "Dobrý den" a "Jedno pivo prosím", načež začal Danielovi vyprávět nějakou zřejmě vtipnou historku z Prahy, kterou jsem ale moc nepochytila, mluvil na mě moc rychle. Ale počáteční ostych se jim tedy podařilo prolomit perfektně, hned jsem se trochu uklidnila - hlavně že naproti mě neseděli žádní suchaři.
Nejdřív tedy chtěli vědět něco o mě, co jsem studovala, kde jsem pracovala atd., prostě klasika, na to už jsem byla připravená z Clear IT a cestou do Datevu jsem si to ještě jednou v hlavě prošla a sesumírovala, takže už to celé dávalo lepší smysl. Potom se mě ptali, co bych chtěla dělat v budoucnu a kterým směrem bych se chtěla dál rozvíjet. A samozřejmě typická otázka "Co víte o naší firmě" - tak jsem jim odříkala přesně to, co mi řekli v Clear IT, tedy, že dělají systémy pro HR, účetnictví a daně... oni na to, že je to tedy hodně zjednodušené a začali vyjmenovávat asi milion oblastí, ve kterých se angažují... tak samozřejmě, že oni musí vědět víc, ale podle mě jsem až tak daleko od pravdy nebyla :)
A nakonec mi vyprávěli o tom, čím se jejich oddělení zabývá, jak to tam vlastně chodí a co bych v týmu dělala já. Jde o tým specializovaný na automatizaci testování, který se stará o další rozvoj jejich vlastního nástroje na testování - DAF (Datev Automation Framework), který pak používají testovací týmy k automatizaci testování na jednotlivých projektech. Dále pak ty automatizované testy provádí, analyzuje a v případě problému zase zpátky kontaktuje autory těch skriptů. A nedávno se prý do DAF rozhodli začlenit i Selenium, se kterým mám zkušenosti už z Commerzbank, ale zatím jim to moc nejde, takže bych se mohla pokusit to rozchodit... takže pro mě prostě práce snů!!!
Zhruba po hodině jsem odcházela absolutně nadšená, plná energie (ačkoli ještě chvilku před pohovorem jsem se cítila jak vyždímaný citron) a pevně jsem doufala, že to vyjde. Ačkoli vše nasvědčovalo tomu, že na tu pozici prostě patřím, stejně mi na konci pohovoru řekli, že se nejdřív musí domluvit s Clear IT (pravděpodobně kvůli penězům) a od nich se pak dozvím výsledek.
Cestou zpátky do Prahy jsem tedy napsala Alex do Clear IT, že by se jí druhý den měli ozvat a ať mi pak dá vědět. A aby to nebylo náhodou málo napínavé, tak jsem následující den zapomněla mobil doma a jela jsem do práce bez něj. Takže jsem celý den otravovala kolegu, jestli se můžu u něj na mobilu podívat na mail, protože na pracovním mailu máme přístup na soukromé e-mailové schránky zablokovaný.
Někdy kolem třetí odpoledne jsem pak se konečně dozvěděla, že mě vzali!!! Já to věděla, že tam prostě patřím :)
